K čemu je vlastně na světě hudba?

Nejsem zdaleka sama, kdo si všímá, že žijeme v době, která je plná zásadních proměn. Ne, nebojte se, nemám v úmyslu psát o žádných politických skandálech, ani přírodních katastrofách. Mám na mysli především proměnu lidského myšlení. Jako kdybychom procitali z dřímoty a začínali si uvědomovat hlubší souvislosti v nejrůznějších oblastech našeho života.

Vezměme si jako příklad zdravé stravování a zdravý životní styl, nové trendy v podnikání, které berou ohled na životní prostředí, znovuobjevení lidské spirituality, početné hlasy volající po reformě současného školského systému a mohla bych jistě pokračovat ve výčtu dalších oblastí. To je jistě velmi pozitivní věc a já se z ní raduju, protože ve mně posiluje naději.

Jako člověk, který miluje hudbu, bych chtěla přispět svými znalostmi a životními zkušenostmi do podobné diskuze o hlubších významech a souvislostech ve světě hudby.

Většina lidí by pravděpodobně na otázku, jestli potřebují ke svému životu hudbu, odpověděla kladně, a to napříč různými skupinami: od teenagerů přes maminky na mateřské dovolené, až po moudré seniory. Všichni tak nějak tušíme, že hudba k člověku bytostně patří. Je to zřejmé NA PRVNÍ POHLED.

Ráno vstanete a pustíte si rádio. Hraje hudba. Ve školách o velké přestávce velmi často uslyšíte, že si žáci pouštějí svoji oblíbenou hudbu. Hudbu si pustíte do sluchátek, když jdete běhat. Když chcete podtrhnout slavnostní atmosféru rodinné oslavy, posloužíte si opět hudbou. Hudba je potom samozřejmě na denním pořádku lidí, kteří se jí věnují profesně.

Hudba je něco pěkného. Něco, co potěší. Něco, co zvedne náladu. Při hudbě si můžeme jak fyzicky, tak duševně odpočinout. Je to jasné jak facka. NA PRVNÍ POHLED.

Důvodem, proč jsem se rozhodla psát tento blog, je moje přesvědčení, že potřebujeme hudbě nově a hlouběji porozumět.

PROČ? – Poněvadž vše, co bylo člověku dáno, je dobré, pokud on – člověk, ví, jak s tím moudře nakládat. Poznat co nejlépe lidské tělo například znamená, že vím, co a proč mu prospívá. Neinformovanost a neznalost hlubších souvislostí často vede k zanedbávání, špatnému zacházení nebo – nahlédnuto z té pozitivní strany – k tomu, že zdaleka nevyužíváme všech možností, které nám daná věc nabízí.

To naposled zmiňované je asi tím nejpádnějším důvodem, proč jsem se rozhodla začít psát blog o hudbě.

Mám dojem, že v naší společnosti hledíme na hudbu pouze povrchně. Nějakým podivuhodným procesem vývoje se nám její raison d´être  zúžil především na zábavu a relaxaci. Proto mimochodem má tolik učitelů hudební výchovy vrásky z toho, že žáci nejeví zájem o jejich předmět, protože od něj očekávají právě jen zábavu a odpočinek. Ale ona vám hudba je taky pěkná dřina!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jednou z aktuálně nově objevených vlastností hudby je její blahodárný účinek na duši i tělo člověka.

O tom, že hudba „léčí“, slyším v posledních několika letech na každém rohu. Přiznám se, že ačkoliv jsem sama vystudovala muzikoterapii, jsem na tvrzení, že hudba léčí, poněkud alergická. Kdyby tomu tak opravdu bylo, mohly by se zavřít všechny lékárny, celý farmaceutický průmysl by mohl přejít na výrobu hudebních nástrojů a lékaři by si vzali do konce života dovolenou.

Jedná se samozřejmě o slovní zkratku. Hudba může – za určitých okolností – podpořit u člověka proces uzdravování a může mu pomoci dosáhnout vyšší kvality života. Může, ale také nemusí. Asi už tedy tušíme, že to s hudbou není tak jednoduché a je třeba se na ni podívat pozorněji, všímat si, jaká je NA DRUHÝ POHLED.

Bez hlubších znalostí a pochopení souvislostí, ať už v oblasti hudby samotné nebo napříč obory (medicína – hudební psychologie – hudba – pedagogika, apod.) se může snadno stát, že buď začneme hudbě přisuzovat všespásnou úlohu (což je lež) nebo naopak možnosti, které nám hudba nabízí, bagatelizujeme, a proto ke své škodě nevyužíváme (což je zase škoda). Třetí možnost je pak nejhorší: bez hlubších znalostí a pochopení souvislostí můžeme v dobré víře hudbou druhému člověku uškodit.

Hudba na druhý pohled je zajímavější a úchvatnější. Člověk je druhým, třetím a dalším pohledem fascinován. Naučí se slyšet, co druzí neslyší, vnímat, co druzí nevnímají. Vlastně tak objeví zcela nový svět.

Jednou z věcí, kterou jsem objevila, je, že hudba, zejména ta improvizovaná, je cenným zdrojem informací o mně samotné. Vezmete-li do ruky jakýkoliv hudební nástroj nebo začnete-li zpívat, vaše emoce a skryté procesy vaší duše se najednou stanou slyšitelnými. Díky tomu jsem se dozvěděla věci, které mi do té doby zůstaly skryté. Uvědomila jsem si, že je pro mě těžké postupovat v životě vpřed a dávat věcem jasnou formu. Pochopila jsem, že nejistota mi bere velké množství energie a plodí zase jenom nejistotu. Došlo mi, že se stále kontroluju. Že mám nechuť ke všemu, co je spojeno s agresí, ale přitom mi tato agrese může být zdrojem životní síly. Mohla bych pokračovat ve výčtu dalších věcí…

To byl jen jeden příklad toho, jak je pro člověka přínosné, když se začne zabývat hudbou v jejích širších souvislostech.

Osobně jsem přesvědčena o tom, že smyslem hudby je emocionální (ale možná dokonce i hlubší) komunikace se sebou samými, s druhými lidmi a se skutečností, která naše člověčenství přesahuje. Pokud toto znovu objevíme a do svých životů přijmeme, tuším, že budeme překvapeni, jak život na této Zemi rozkvete.

Zuzka Slavíčková
Vždycky mě fascinovala hudba a její schopnost zrcadlit stav lidské duše. Specializuji se na psychoterapeutickou muzikoterapii, jejíž stěžejní metodou je improvizace. V rámci sebezkušenostních kurzů muzikoterapie pomáhám hudebním profesionálům, amatérům i naprostým laikům rozvíjet kreativitu, upevňovat duševní zdraví a osobnostně růst. Můj příběh si můžete přečíst zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.