O falešných lidech…

Jsem falešná. Slyšela jsem to na vlastní uši a falešný to bylo fakt hodně. Skoro půltón, a to už je opravdu dost. Ty tibetský mísy mě prostě usvědčily.

Tibetská mísa se při masáži přiloží na určitou část těla. Když ji pak člověk, který masáž provádí, rozezní, nikdy předem nevíte, co se ozve. Když je okolní část těla v pořádku, ozve se znělý tón. Další možnost je, že uslyšíte jakýsi zastřený zvuk – je slyšet, že uvnitř je cosi, co volné šíření vibrací blokuje.

No a pak existuje ještě další možnost – a to jsem právě slyšela já, že se ozve úplně jiná frekvence (vy, co máte trénovaný nebo absolutní sluch, víte, o čem mluvím), že to zní úplně mimo. To znamená, že vaše tělo je rozladěné, jinými slovy falešné. Já za slovo „falešný“ dosazuju „nemocný“ nebo „nepravdivý“ nebo „rozbitý“.

Tento zážitek, že zním „falešně“ ve mně uvedl do pohybu jakýsi hluboký proces. Špekuluju nad tím už několik týdnů a pořád mi docházejí nové a nové souvislosti.

Přijde mi zajímavé ptát se, jak se to vlastně stane, že se naše tělo – zamýšlené jistě jako harmonický celek – rozladí.

Mám za to, že odpověď na tuhle otázku objevil Jordan Peterson. To je autor knihy, která byla do češtiny přeložena pod názvem 12 pravidel pro život. A v této knize najdete pod číslem 8 následující doporučení: Mluvte pravdu, nebo alespoň nelžete.

Já vím, že je každému určitě jasné, že když člověk zalže, stává se vlastně falešným. Mně se ale u Petersona líbí, že on v souvislosti s nepravdou nemá na mysli pouze slovní lež, tedy zamlčování informací nebo překrucování pravdy.

On tvrdí, že většina lží je spíš neverbální povahy a že se dá vlastně velmi jednoduše vystopovat onen okamžik, kdy člověk sejde ze správné cesty:

Není to konkrétní myšlenka, spíše tělesný vjem. Například já mám vždy pocit, jako bych se štěpil a propadal, kdykoli se zachovám nebo promluvím nedbale. Je to protiklad k pocitu jednoty a síly. Ten pocit jako by se soustředil v solární pleteni, což je oblast hustě protkaná nervovými vlákny. Dokonce se mi stává, že si svou lež nejprve uvědomím mimoděk, díky onomu pocitu štěpení a propadání, a teprve pak si vědomě odvodím, kde přesně jsem šlápl vedle, což mi mnohdy trvá velmi dlouho.“[1]

Člověk se tedy štěpí, když sejde z pravdivé cesty. Rozštěpená věc je rozbitá, rozštěpený člověk je nemocný. Když praskne korpus kytary, poznáte to na zvuku. Když se rozštěpí člověk – když se odpojí od (své) pravdy – stává se falešným a poznáte to z fyzických vjemů, které v přítomnosti takového člověka máte – je vám nevolno, cítíte strach, nedůvěru, anebo se celkově cítíte fyzicky stažení.

Cesta ven z tohohle rozladění? Je jistě dlouhá a celoživotní. Říká se jí uzdravování, práce na sobě, posvěcování sebe sama, v jistých duchovně zaměřených kruzích je teď moderní slovo „čištění“.

Pro lidi, kteří jsou zvyklí i v běžné řeči používat slova vypůjčená z hudební terminologie, jsou možná srozumitelnější a nosnější výrazy jako harmonie, soulad nebo rezonance. Tedy harmonizovat, uvádět do souladu, hledat souznění neboli rezonanci, být na stejné (frekvenční) vlně – což mimochodem znamená sdílet s druhými jejich emoce.

A konečně – když už jsem se tak ponořila do toho hudebního slovníku – tak takovým obrazem uzdravení a životního stavu, ke kterému nám všem přeju, abychom směřovali, je FLOW. Plynutí, ponoření se do přítomnosti, radostné vnímání plnosti života a dětsky čistý úžas z bytí.


[1] Peterson, Jordan B. (2019). 12 pravidel pro život. Argo.

Zuzana Slavíčková
Při práci s hlasem používám metodu Cornelia Reida, autora funkčně přirozeného způsobu zpívání. Díky této metodě umím velmi rychle pomoci lidem vybudovat zdravý funkční zpěvní hlas, odstranit bloky a odnaučit je špatné návyky. Tento přístup využívám také při umělecké terapii hlasem.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.